Tempeste

The Deluge, Dirck Vellert (Netherlandish, Amsterdam (?) ca. 1480/85–ca. 1547), Engraving possibly with etching

 

 ՀԵՂԵՂԸ
Ատա Նէկրի
Թարգմանեց Հ. Արիստակէս վարդապետ Քասգանտիլեան
(1902)


… Եւ կ’ելլայ, կ’ելլայ։ — Մութին մէջ կը դիզուի

Չարաշուք մռընչով ալիք ալիքի վրայ,

Մելանի հեղեղի պէս կը մղէ գետափ,

Եւ կը սարսի շառաչիւնէն օդն՝ ահաբեկ։

 

Մուրացկան ուղխին հեղեղն։ — Եւ կ’ելլայ։ —

Հին քուրջեր եւ վերքեր, նիհար դէմքեր։

Գործէ զուրկ թեւեր, քաղցած բերաններ են,

Հնհնուքէ ուռած սըրտեր։ — Կ’ելլայ, կ’ելլայ.

 

Եւ կը բերէ ծանր հոտ մ’իր հետ մըգլած մարդու,

Մըգլած նեխը գարշահոտ, թաց հիւղերու.

Եւ ցաւած կուրծքերէն ճիչ մը կը փըրթի.

«Մեզի մեր ամենօրեայ հացը տըւէ՛ք»։—

 

Բայց ամէն մարդ այն ձայնին խուլ է եւ կոյր։ —

Խոր հանգիստն, որ կը կանխէ գոռոզ մրըրկին

Փայլակէն, դաշտերուն վրայ կը ծանրանայ,

Եւ կ’աճի գետը, կու գայ առաջ, խոժոռ,

 

Կապուտցած արցունքներով, արիւնշաղախ,

Ահագին, կրանիտ թումբերը կը զգետնէ.

Վաղը, սուրբ իրաւունքի մը անունով,

Մռընչելով պիտ՚ ողողէ բոլոր երկիր…

 

… Նուիրական է ժամը… ա՜հ. — Անհուն սիրոյ

Լաւութիւն մ’, Ստեղծումին պէս անմահական,

Կըրնայ, ո՛վ զօրաւորներ, բժըշկել ցաւի,

Խեղճութեանց ամբոխի կոյտն այն յուսահատ։

 

Բաւական է որ անոք անօգնական

Հեծեծող հոգիներուն դիմացն երթան,

Ծաղկներու բարձրաուղէշ թուփերու մէջ,

Յաղթողները, օրհնելով բաց թեւերով։

 

 

LA FIUMANA
da Tempeste
Ada Negri

(1896)

 

.... E sale, e sale.—Con sinistro rombo

S'accavalla nel buio onda sovr'onda:

Qual torrente d'inchiostro urge a la sponda,

E trema l'aria, pavida, al rimbombo.

 

È la fiumana dei pezzenti.—E sale,—

Son cenci e piaghe, son facce scarnate,

Braccia senza lavor, bocche affamate,

Cuori gonfi d'angoscia.—E sale, e sale,

 

E con sè porta un greve tanfo umano,

Il tanfo dei tuguri umidi, infetti;

E un grido erompe dai dolenti petti:

«Dateci il nostro pane quotidiano.»—

 

Ma ognuno a la gran voce è sordo e cieco.—

L'immota calma che precede i lampi

Del tonante uragan pesa su i campi,

E il fiume ingrossa, il fiume avanza, bieco:

 

I granitici, immensi argini atterra,

Lordo di sangue, livido di pianto:

Domani, in nome d'un diritto santo,

Mugghiando allagherà tutta la terra.... .

 

... Ah!... l'ora è sacra.—Una virtù d'amore

Infinita, immortal come il Creato,

O forti, può guarir quel disperato

Cumulo di miserie e di dolore:

 

Basterebbe che incontro a le diserte

Anime singhiozzanti i vincitori

Movessero fra siepi alte di fiori,

Benedicendo con le braccia aperte.

Comments

Popular posts from this blog

In Defense of Civilization

Learn Classical Armenian!

Movses Khorenatsi's History of the Armenians